11. kapitola | Parrot

25. května 2014 v 13:22 | kattews |  Parrot

Minule jste četli: "Beth mi říkala, že tu prý máš nějaké oblečení. Já totiž vůbec nepočítala, že tu někdy budu a nic jsem si nebalila..." žvanila jsem. "Jasně, pojď za mnou," řekla a vzala mě za ruku.
Nechala jsem se vést po schodech nahoru do jedné místnosti. Ležely tu krabice, skříně a všechny byly plné látek a oblečení. "Vyber si a pak za mnou přijď dolů," mrkla na mě Page a zmizela za dveřmi.


Nahlédla jsem do krabic, některé jsem otevřela, jiné jsem oprášila od prachu. Ta místnost neskutečně páchla zatuchlinou. Pohlédla jsem na malé střešní okno a dalo mi práci zjistit, jak se otevírá. Venkovní čerstvý vzduch se prodíral do místnosti a po pár minutách se v místnosti udělalo líp. Všechny krabice byly polebené buď modrou nebo červenou nálepkou. Došlo mi, že je to asi rozdělené mezi holkou a klukem. Všechny modré krabice jsem dala na stranu a začala jsem prohledávat ty červené. Oblečení tu nebylo špatné. Našla jsem proděravěná trička, ale i skoro nová. Našla jsem si čtyři trička. Zdála se mi docela v dobrém stavu. Dvě trička byla obyčejná, světle modrá. Další bylo černé se svítivě růžovým nápisem Lovely, což mě teda vůbec nevystihovalo. A poslední bylo s květinovým vzorem. Moje trička doma nikdy nebyla ze sekáče, máma nakupovala ve všech značkových obchodech. Nebylo to o tom, aby se mi to líbilo. Prostě to bylo značkové, tečka. Všechny čtyři trička jsem si dala na hromadu. Vzala jsem si ještě dva svetry, jeden tmavě zelený a druhý černý, džíny a dvoje černé legíny. Všechno mi připadalo téměř čisté. Pořád se mi zdálo, že mi něco chybí. Podívala jsem se na mé kecky. Potřebuju něco volnějšího. Zahrabala jsem v krabici plné bot. Vytáhla jsem další kecky, lodičky, tenisky a pantofle, které se mi zdály být v mé velikosti. Kecky a tenisky se zdály být v pořádku, lodičky mě dřely do pat a pantofle mě tlačily do nártů. Musela jsem se smířit se starými černými polobotkami. Kdybych přece něco potřebovala, můžu si sem (snad?) kdykoliv zajít. Všechno jsem si dala do prázdné krabice a šla jsem ze schodů za Page.
"Skvělé! Vím, že nějaké kusy už jsou trochu mimo módu, ale doufám, že tam něco zůstalo," řekla Page, když mě uviděla.
Usmála jsem se a v tu chvíli jsem si vzpomněla na Olivera. Seděl na konci jídelny a psal něco do sešitu. Vykročila jsem za ním. Slyšel mé kroky, ohlédl se a rychle si schoval sešit do kllína.
"Co sis tam psal?" zeptala jsem se podezíravě a položila jsem si krabici na zem.
"Nic," zrudl Oliver a sešit stále svíral v klíně.
"Kdyby tam nic nebylo, přece by jsi mi to ukázal, ne?" zasmála jsem se.
"Promiň, prostě ti to neukážu," odsekl Oliver. Snažila jsem se ho uklidnit, ať si to psaníčko nechá pro sebe, ale že mi to stejně jednou bude muset ukázat. Podívala jsem se na hodiny, které ukazovaly něco krátce po jedenácté. Začaly se shromažďovat děti a sedaly si do svých věkových skupin. Byla tu dokonce parta, kterou jsem zatím neviděla. Mohly to být tak šestnáctileté holky a sedmnáctiletí kluci. Vypadali divně, nelíbili se mi. Myslela jsem si, že jsem tady s Oliverem nejstarší. Ale možná, že tu budou i jiní "přátelé".
"Kdo to je?" zeptala jsem se Olivera a kývla jsem na ně, aby věděl.
Oliver pokrčil rameny. "Dlouhý příběh, radši se k nim nepřibližuj."
"Proč?"
"Protože způsobují problémy."
"Jaké?"
"Velké," vzdychl Oliver a bylo vidět, že mé otázky ho unavovaly. Mě zase unavovaly jeho odpovědi. To mi nemohl říct normální odpověď? Jedna z holek na mě ukazovala a všichni z té party se na mě otočili. Něco mezi sebou klábosili a pak se hlasitě zasmáli. Na mladších dětech bylo vidět, že mají z party asi největší respekt. Oliver ten smích slyšel a otočil se ke mně. "Říká se jim Kořen," řekl a ujistil se, že se na nás nikdo nedívá. "Jejich kápo je ta blonďatá holka jménem Kim. Je zlá," pošeptal. Podívala jsem se na Kim. Její vlasy byly kudrnaté a bylo vidět, že to není žádná chudinka. Měla bílé tílko s velkým výstřihem a modré legíny, které tvarovaly její hubené nohy. Viděla mě, jak se ji prohlížím a povytáhla obočí, když se podívala na mé oblečení. Vedle ní seděl černovlasý kluk, docela pěkný a držel ji kolem pasu. Díval se na mě, pak na Kim, pak zase na mě. Něco mu pošeptala, hlasitě se rozesmáli.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama