9. kapitola | Parrot

20. února 2014 v 17:43 | kattews |  Parrot
Nebudu nic namítat, komentovat a psát. Další kapitola pro všechny, co chtějí. :)


Minule jste četli...
"Už si viděla naše pokoje? Jak vidím, jsi tu krátkou chvíli," řekl Oliver a ukázal na schody. "Nic jsem tu neviděla, jen ty krásné výkresy na zdi, černovlasou ironickou dívku, pár dětí a tebe," povídala jsem, jako by ho to hrozně zajímalo. "Myslíš Beth? No jo, z ní si nic nedělej, nemá to v životě lehké," řekl bez váhání. Přemýšlela jsem nad jejím osudem. Možná ji někdo týral, možná utekla, rodiče ji nechtěli a nebo měla stejný příběh jako já? "Tak už pojď, ukážu ti to tu," nabídl se Oliver a chytil mě jemně za loket. Kéžby mě tahal vzhůru k nebesům, kde bychom měli dost času jen na sebe. Kéžby.

Šli jsme oba dlouhou úzkou uličkou. Naproti sobě vždy stály dveře s čísly od jedničky až do patnáctky. Bylo tu ticho, zřejmě nikoho nelákalo být ve svém pokoji. Já tu nic jiného dělat ale nebudu. "S kým bydlíš?" zeptala jsem se po chvíli, kdy jsme zastavili u pokoje č. 14.
"S nikým bydlet ani moc nechci, mám radši samotu."
Trochu mě jeho odpověď zarazila. Došlo mi, že mě přece taky někam zařadí. Chci bydlet s ním. "Už víš, kde budeš bydlet?" zeptal se a otevřel dveře do pokoje. Byla to celkem velká místnost vymalovaná na modro. Ano, vypadalo to tu jako nebe. Vedle postele byl noční stolek s hromadou knih a vedle stará ztrouchnivělá skříň, kterou bych se bála i otevřít, aby se náhodou nerozpadla. Měl tu svůj pracovní stůl, kde měl rozházené papíry, sešity a tužky. Nad stolem visela velká nástěnka s fotografiemi a výkresy. "Tak odpovíš?" vyrušil mě Oliver. Ztuhla jsem, zapomněla jsem totiž, na co se ptal. "Víš, s kým budeš bydlet?" zeptal se zoufale, ale smál se.
"Ne."
"To, abychom se šli zeptat ne?" navrhl Oliver.
"Jo, tak jo. Máš to tu moc he-hezký," zakoktala jsem nervózně. Oliver se usmál. "Dík, žádnej zázrak to fakt není, ale přežívám tu." Zasmála jsem se a začala si prohlížet fotografie na nástěnce. Visela tam fotka nějakého malého štěněte. "To je Samantha," řekl a ukázal na hnědé štěně na fotce. "A támhle je Parrot."
Parrot? Zvýšil se mi tep a sledovala jeho směr ruky, až jsem zahlédla fotku. Fotku papouška. Sedí na kleci. Je to papoušek! Papoušek! Vykulila jsem oči, ale s náznakem velkého nadšení. "Ty máš papouška?"
"Mám, dokonce i psa, jak vidíš. Ale dlouho jsem je neviděl, bydlí u mého kamaráda, který si je vzal na starost, když jsem se odstěhoval sem. Nemohla sem zvířata, proto tu nejsou," vysvětloval Oliver. Byla jsem tak nadšená, nemohla jsem ze sebe vypravit jediné slovo. "Parrot je nádherný."
"Děkuju, ale už pojď, jdeme tě ubytovat," vyplázl jazyk a šel směrem ke dveřím. Šla jsem poslušně za ním se skvělou náladou. Jsem možná ráda, že jsem tu. Z části ne, moje máma je zraněná, ale nebýt zranění, Olivera bych už asi nikdy neviděla.
"Page, s kým bude bydlet Hope?" zeptal se Oliver zrzavé paní, co mi otevřela, když jsem přišla. Page se otočila a sladce se nad námi usmála. "To je na ní, mně je to přece jedno, nebudu tu děti rozdělovat jako v nějakém vězení. Ať si vleze tam, kde je volná postel a bude se jí tam líbit," řekla a pohladila mě ve vlasech. Cítila jsem se jako malá. To, že mi je dnes patnáct, zřejmě neví. Úsměv jsem jí oplatila a koukala po své tašce. V jednu chvíli jsem si myslela, že mi ji někdo ukradl, ale zahlédla jsem jí na svém místě. "Tak jo, dojdu si pro tašku," řekla jsem. Oliver si začal povídat s Page o malých dětech. "No, těšíš se, až budeš někdy otcem, Olivere?" zeptala se Page a zaculila se. Když mě uviděli, že přicházím, snažili se mě zapojit do konverzace. Nechtěla jsem si povídat, chtěla jsem se už zabydlet. Oliver můj výraz uviděl a pochopil. "Tak půjdeme," navrhl a chtěl mi vzít tašku. "Dobrý, unesu ji," řekla jsem celá rudá.
"Až teď jsem si všiml, že na ní máš papouška, ta taška je fakt skvělá. Už vím, proč jsi mi Parrota chválila," povídal Oliver a mrknul na mě. "To víš, zbožňuju papoušky."
Když jsme šli zase po úzké uličce, trochu jsem zpanikařila, nevěděla jsem, kam se ubytuji. Nechci být sama, nechci být ani s někým, koho neznám. Kdybych bydlela s Oliverem, bylo by to samozřejmě fajn, ale ztrácela bych své soukromí a přece jenom... bylo by to divné, protože ani jeho to očividně nenapadlo. "Nechtěla bys bydlet s Beth?" zeptal se Oliver a považoval to za skvělý nápad.
"Ona s nikým nebydlí?" divila jsem se.
"Ne, dneska ráno přijela," odpověděl.
"Hm, určitě by nebyla nadšená, kdybych s ní byla v pokoji," fňukla jsem.
"Určitě ne."
"Ale jo."
"Nemyslím si, za pokus nic nedáš. Kdyby to bylo opravdu tak pesimistické, jak říkáš, přestěhuješ se."
Bože, mám chuť Olivera probudit fackou! To mu nedošlo, že se cpu k němu? Ne, budu klidná, chápu, že chce být sám. Nebo cítí to samé a tají to? Nechám to plavat. "Dobře, tak mi ukaž její pokoj," rozhodla jsem.
Pokoje se nezamykaly, takže jsme mohli vstoupit vlastně do každého pokoje v domě. Beth ve svém pokoji nebyla, což bylo ještě horší. Nechci ji překvapit a nechci, aby se vyděsila. "Olivere, nemyslíš, že to je blbý ji takhle překvapit?" hrozila jsem sama sebe.
"Není."
Nadechla jsem se. "Díky, že jsi mě tu provedl."
"Za málo, jsem rád, že jsi tady, ale neber to špatně, určitě by bylo lepší, aby se tvoje mamka uzdravila."
"Já jsem taky trochu ráda," usmála jsem se.
"Počkej, ještě něco," vzpomněl si Oliver a odběhnul do svého pokoje, zatímco já jsem si sedla na volnou postel a vybalovala si věci z tašky.
Vrátil se s krabičkou v ruce. Byla jsem zvědavá, co to je.
"Tak, že máš ty narozky, musím ti něco dát," řekl Oliver s úsměvem a jemně mi strčil do ruky krabičku. Pomalu jsem ji otevřela. Byl tam stříbrný medailonek. Otevřela jsem ho. Nebylo tam nic. Oliver viděl v mých očích jemné zklamání. "Víš, naschvál jsem tam nic nedal. Je to tvůj medailonek a chtěl bych, aby sis tam dala něco sama," řekl Oliver. "To nezní špatně, neboj, něco si tam přidám," ujistila jsem ho.
V téhle chvíli jsem nevěděla, jestli ho mám obejmout. Nemusela jsem, udělal to sám.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Dej mi hvězdičku :3

*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama