Žabí bestie | 1. kapitola

28. října 2013 v 20:16 | kattews |  Žabí bestie



Odmalička jsem měla náročný život. Jsem vychovaná jako ve středověku, oblečení mi nikdo nekupuje, naposledy mi před třemi lety šila hedvábnou halenku prababička. Za to moje sestra je jiná. Nebojí se ničeho, sebevědomí má vysoké, žije naplno, jak říká. A je mladší než já. Denně přemýšlím nad tolika věcmi, snažím se ve škole, ráno nesnídám, abych stihla školu a abych nedostala výprask od mého otce. Moje sestra se nesnaží, chodí do školy na devátou hodinu a všichni ji mají rádi. I já ji mám ráda, ale ona mě ne. Jsem starší jen o jeden a půl roku a mýt nádobí a prát musím jen já. Je to tím, že jsem nejstarší žena v domácnosti?
Připadám si jako ryba na suchu. Při každé večeři posloucháme hororové historky od Judity, která vždy zpříjemní večeři tátovi. Já se ale klepu strachy při představě jejího příběhu o tom, jak žabí žena vraždí domácnost. Reálné, povídá Judita. Sakra opravdové, myslím si já. "Malá holčička utíká před slizkou bestií, která ji zachytává svým lepkavým jazykem, ale holčička nemá šanci a během tří sekund už je v malém zeleném žabím žaludku," vypravuje dramaticky Judita. Táta se zájmem (jako vždy) poslouchá. "Otevře dveře... všude samé vnitřnosti a kousky orgánů!" vykřikne Judita a rozhodí ruce do vzduchu. Spadne mi vidlička a leknutím sebou trhnu. Táta se mi směje spolu s Juditou. Mám slzy v očích. "Nemám hlad," řekla jsem chraptivě. "To je sice hezké, ale to musíš dojíst, Hedviko, je to jídlo, ne odpadky," zpražil mě táta pohledem. Nemohla jsem sníst ani sousto. Představovala jsem si Juditu jako obrovskou tlustou slizkou žábu, která na mě kulí ty svoje obrovské bulvy a její blýskavě žluté čočky koukají do všech koutků mého těla. Táta byl malý žabák, zrádný a nebezpečný. Vystrkoval z úst špičáky a chystal se dotknout mých vlasů. Cukla jsem sebou. Táta se lekl a zamračil se. "Jsi v pořádku? Nepotřebuješ vyšetřit?" zeptal se a povytáhl obočí. Nic jsem neřekla. Koukala jsem se do talíře. Na rozházené těstoviny po celém talíři a nakrájené kuřecí, na kterém pomalu vysychala šťáva. "Já to po Hedvice dojím," namítla Judita a hrábla si pro talíř. Nebránila jsem se, byla jsem ráda, že mě zachránila od té situace s mým otcem. Zároveň jsem ji nenáviděla za to, co mi dělá v noci. Přivádí ke mně noční můry. Každý den o něčem jiném. Táta se zvedl od stolu, pohladil Juditu po rameni a na mě se ani nepodíval. Zvedla jsem se taky, utekla jsem do svého malého pokojíčku, který připomínal spíš noru pro jezevce. Lehla jsem si na přikrývku na posteli a koukala do stropu. Stmívalo se a já dostala v tuhle dobu vždy strach. Přijde Judita a postraší mě? Nebo přijdu do koupelny a postraší mě tam? Vím, že to myslí z legrace, ale přehání to. Někdo zaťukal na dveře. Byla to Judita. "Hedviko, chceš říct tajemství?" zeptala se mě tiše a tajemně. Přikývla jsem a polkla jsem knedlík v krku.
"Myslím, že tu nejsme sami."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mahna-land mahna-land | Web | 29. října 2013 v 10:39 | Reagovat

:-) Určitě budu číst dál. Trošku mi to připominalo knížku Moje sestra Jodie.
Těším se na další díl 8-)

2 McDasha McDasha | Web | 29. října 2013 v 12:54 | Reagovat

[1]: Souhlasím no :DDD Ale tam to bylo trochu jiné, Jodie byla starší sestra a Pearl nebo jak se jmenovala, měla moc ráda :DD

Ale jinak je to trochu smutné :( je mi Hedviku líto, a chápala bych kdyby to byl její nevlastní otec, ale vlastní? Ten konec je teda příšerný :DD Tak mě zajímá, co to bude ;DDD

3 kattews kattews | Web | 29. října 2013 v 13:09 | Reagovat

[1]:

[2]:

:D Nedávno jsem Jodie dočetla, smutná knížka. Nechala jsem se trochu inspirovat, ale tohle dopadne dobře. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama