3. kapitola | Last Chance

30. října 2013 v 12:51 | kattews |  Last Chance
Nezapomeňte okomentovat, za každý názor jsem ráda! :) Tramtadadá - kapitola Last Šenc je tady! Ano, je trochu kratší, ale příští díl bude opravdu akční!:D






Máma si mě posadila na klín a hladila mě. Seděla jsem jako nehybná a přemýšlela jsem. "Táta si někde určitě užívá s nějakou courou," sekla si pro sebe máma. Zbystřila jsem a zaťala pěsti. "To není pravda, šel pohřbít psa!" vykřikla jsem pravdivě a slezla jsem z jejího klína. Máma na mě udiveně zírala jako na totálního idiota. "Jakého psa? My máme psa?" zeptala se a narovnala si ofinu. "Bernie zemřel, musel jet za babičkou," namítla jsem a začaly mi stékat slzy po tváři. Máma obrátila oči v sloup. "Proboha, no to je hrozný, vždyť je samozřejmě pes důležitější než my, co se od něj taky má čekat," mručela. "Proč se na něj zlobíš?" zeptala jsem se nejistě. "No, asi proto, že nebyl celou noc doma," odpověděla a dala nohu přes nohu. "Kvůli tomu bych se na něj nezlobila, je to super táta. A ty jsi hrozná máma!" křičela jsem a s pláčem jsem běžela do svého pokoje. Popotahovala jsem u stolu, kde jsem si prohlížela naše rodinné fotky. Prohlížela jsem si fotku, jak jsem ležela ve vaně, celá nahá a s úsměvem na tváři. Vedle mě klečel před vanou táta, který si se mnou hrál. Dále jsem zahlédla fotku, jak mě táta drží v náručí před lví klecí v zoologické zahradě. Pár snímků vzpomínek si pamatuji a přehrávám si je v hlavě. Ale ani jednu vzpomínku nemám na mámu. Jakto? Začala jsem rychle prohlížet celé album fotek, ale na žádné fotce máma nebyla. Našla jsem fotku, kde byla máma, až tu poslední. Bylo mi tam asi šest a byl to můj první den ve škole. Máma mě tam objímá, culí se a ukazuje tam svoje velké bílé zuby. Pak mi to trochu docvaklo. Jako by se mi právě rozsvítilo pár buněk v mozku. Co budu dělat? Nic vlastně dělat nemůžu. Nechtěla jsem vyjít z pokoje, nechtěla jsem ji spatřit, už nechci cítit žádný její dotek. Zůstala jsem jako přikovaná na židli. Potřebovala jsem vidět tátu. Kde vězí? Vždyť za chvíli bude poledne a on se ještě nevrátil. Položila jsem si hlavu na stůl a přejížděla prsty po dřevě. Opravdu se nemám komu svěřit. Ve škole nemám nikoho, absolutně nikoho. Do téhle doby jsem si myslela, že nikoho nepotřebuju. Někdo mi zaklepal na dveře. Ano, byla to máma. Kdo jiný? Nepodívala jsem se na ní, jen jsem ji zahlédla koutkem svého oka, když jsem se dívala na stranu. Měla rozcuchané její blonďaté vlasy. "Ty už.. se se mnou nechceš bavit?" popotahovala máma. "Asi ne, nechci, promiň," odpověděla jsem nezajímavě. Rozbrečela se a chytila mě ze zadu. Vytrhla jsem se jí.

Táta přišel domů. Byl celý špinavý od bahna a měl kruhy pod očima. Zadýchaně se na nás podíval, na mě kývnul. Máma se k němu přiblížila a vlepila mu facku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mahna-land mahna-land | Web | 30. října 2013 v 15:40 | Reagovat

Je to úžasný. Četla jsem to jedním dechem. Těším se na další :-)  :-)  :-)

2 zuzusvet zuzusvet | 3. listopadu 2013 v 10:54 | Reagovat

jo, přesně, hustý

3 Marilea Marilea | 6. listopadu 2013 v 15:44 | Reagovat

Máš hustej blog a ta povídka je pěkná :D :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama