2. kapitola | Last Chance

22. října 2013 v 18:43 | kattews |  Last Chance
I přes smazanou druhou kapitolu napíšu novou, trochu ji poupravím. :) Ať se vám hezky čte!




- uviděla jsem polámanou mísu se zapečenými brambory poházenými okolo. "Tati! Jsi v pohodě? Co se tu stalo? To máma?" zděsila jsem se a dala si ruce do dlaní. Táta seděl na židli a koukal na zem. Na tu spoušť, která se odehrávala před jeho očima, ho zřejmě nějak nerozptýlila. "Hm, to nic," řekl a dal se do smíchu. Povytáhla jsem obočí, nepřipadalo mi to směšné. "Proč se směješ tomu, co ti máma udělala? Dal sis s tím takovou práci!" řekla jsem naštvaně a rozhodila ruce. "Říkám ti, to nic. Uklidím to, tím to končí. Vždyť víš, jaká je máma. Někdo jí volal a já jen řekl, že je hotová večeře. Zřejmě se lekla a upadl jí telefon na zem. Obvinila za to mě, kvůli mě má prej mobil v hajzlu," papouškoval táta maminčin hlas. Neubránila jsem se smíchu. Vím, jak to pokračovalo. Máma vybuchla vztekem a vytrhla mu mísu i s brambory. "Teď se směješ zase ty," řekl a vyplázl na mě jazyk. "Kde je máma?" zeptala jsem se. Tahle věta v naší domácnosti byla především častá. "Nevím," odpověděl táta nezajímavě.

Celý večer se máma doma neukázala. Táta sledoval televizi. Nudně přepínal televizní stanice a pobrukoval si znělku večerních zpráv. Stála jsem opodál a pozorovala ho. Asi neví, že jsem za ním. Najednou zazvonil táty telefon, až jsem sebou leknutím trhla. "Ryan u telefonu," zvedl ho. Jeho obličej byl vyrovnaný, neutrální. Bylo slyšet žvatlání z telefonu, ale tátovi se na obličeji udělal maličký vrásek. Lítostivě povytáhnul obočí a náznakem ruky mě odehnal do mého pokoje. Poslušně jsem odkráčela a otáčela jsem se za ním. Čekala jsem netrpělivě v pokoji s velkým napětím. Po chvíli táta zaklepal na dveře. Jeho tvář nebyla nijak šťastná a nebylo mu do smíchu. "Babičky pes umřel, musím za ní zajet," řekl zklamaně. Bylo mi do breku. Toho psa jsem měla tak ráda. "Cože? Vždyť mu bylo teprve čtyři. Chudák Bernie," odpověděla jsem se slzami v očích. "Netrap se tím, bodla ho včela, však víš, je na včely alergickej. Bohužel to byla nějaká fakt velká včela a jeho tělo jed nevydržel. Museli ho uspat. Neboj, má se už dobře," řekl.

Bylo už pozdě večer, skoro půlnoc. Máma ani táta nikde. Trochu jsem začala brečet do polštáře v posteli. Nechtěla jsem tátovi volat a mámě už vůbec ne. Chvíli jsem si četla knížku z knihovny a tím jsem opustila špatné myšlenky. Chtěla bych zpátky Bernieho. Už i proto, že jsem ho měla ráda, ale táta by byl aspoň doma. Brečela jsem do polštáře. Chtěla jsem, abych spokojeně ležela v posteli a ve vedlejší místnosti by seděla máma s tátou a usmívali by se na sebe. Tohle jsem naposledy viděla... ne, neviděla jsem to nikdy! Dělalo se mi sucho v krku, ale nechtělo se mi vstávat v postele.
Vyrušilo mě zachrastění klíči za dveřmi. Už nevím, kdo to byl, usnula jsem.

Nebyla jsem moc ráda, že jsem se v sobotu ráno probudila. Radši bych se neprobudila nikdy. Tentokrát nebyl doma táta, doma byla máma. Brečela v obýváku, měla kolem sebe tunu kapesníků začerněné od řasenky. Fňukala a fňukala. Když mě uviděla, usmála se na mě, já jsem jí to neoplatila. "Čau, mami, kde je táta?" zeptala jsem se a ani trochu jsem ji nelitovala. "To se ptáš? Tak dík, no, že mě tak krásně utěšuješ," urazila se máma. Vzdychla jsem a objala jsem ji, nic jiného mi nezbývalo. Mám ji pořád ráda, je to moje máma, ale chová se příšerně. "Táta je pryč, nechal nás tu, Daisy, to je hrozný," kňučela máma a nahlas brečela. Nedovolila jsem si říct to, co se stalo včera. Dál jsem pohoršeně mlčela. Vím, že se táta vrátí, nevím jak mámu, ale mě by tu samotnou nenechal, to vím na sto procent!

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marťa Marťa | Web | 23. října 2013 v 21:51 | Reagovat

Těším se na další kapitolu :))

2 Ami Ami | E-mail | Web | 24. října 2013 v 13:53 | Reagovat

Nádherná :-) Těším se na další :-)

3 růžové hovínko růžové hovínko | 25. října 2013 v 17:47 | Reagovat

je to docela čtivý :-) ale doufám že to dopadne dobře

4 Martina Martina | 28. října 2013 v 11:19 | Reagovat

Je to super! Těším se na další díl. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama