3. kapitola | Parrot

14. září 2013 v 20:56 | kattews |  Parrot
Přidávám 3. kapitolu:) Poněkud delší..




Minule jste četli....
Málem jsem bouchla vztekem a žíly se mi zvedaly. Rozběhla jsem se pryč k východu. Utíkala jsem hrozně rychle a jenom jsem slyšela, jak na mě něco máma z dálky volá.

Vůbec jsem nevěděla, kam to běžím. V hlavě jsem měla jen hvízdání ptáků a připadala jsem si jako v nějakém akčním filmu, ve kterém mi jde o život. Proběhla jsem parkoviště, auta na mě troubily a řidiči nadávali. Najednou jsem měla pocit smrti a ve zpomaleném záběru jsem lehla k zemi plné polepených žvýkaček. Zakopla jsem totiž o nezavázanou tkaničku u mých kecek. Probudila se ve mě bolest a zůstala radši ležet udýchaná na zemi. "Jsi v pořádku? Hej, slyšíš mě?" ozval se za mnou nějaký klučičí hlas. Otočila jsem se a vzhlédla jsem na vysokého kluka s kšiltovkou dozadu a velkou jizvou přes tvář. Ležela jsem ještě na té špinavé zemi jako na posteli a když mi to došlo, okamžitě jsem vstala. "Ty jsi němá nebo co?" řekl ten kluk a na rameni mě oprášil od špíny ze země. "Ehh, jo - teda ne nejsem němá! Jsem v pohodě, proč bych nebyla?" žvatlala jsem nervózně. Ten kluk na mě udělal velký dojem. Jeho tvář byla hezky vytvarovaná i když měl skoro přes celý obličej ošklivou jizvu. Měl tam ještě stehy, asi byla čerstvá. "No.. já jen, že jsi spadla celkem nepříjemně, tak promiň, že jsem ti chtěl pomoct," odfrkl si kluk a dal se na odchod. Plácla jsem se do čela na znamení, že jsem totální idiot. Měla jsem sedřené lokty a dost mě štípaly, protože jsem v nich měla zapadlé štěrkovité kamínky. "Hope! Hope! Propána krále, konečně tě mám! Co to mělo znamenat? Hledala jsem tě po celém obchodním centru, ty čůzo malá!" křičel na mě ženský hlas, který jsem moc dobře znala. Ani jsem se na přicházející mámu neohlédla, měla jsem jí teď plné zuby. "Ty máš snad místo mozku ptačí vejce!" křičela máma pořád dokola. "Hmm, ty máš taky ráda parfémy a nikdo ti do toho nekecá" trucovala jsem a dala si ruce na prsa. "Ještě jednou něco takovýho vypustíš a jdeš domů pěšky! Nasedni do auta!"
Poslušně jsem nasedla a byla radši zticha. Máma dokáže být hodně ostrá, je pravda, že se mnou to začíná házet. Vyjely jsme z parkoviště a já zahlédla toho kluka s jizvou, jak sedí na lavičce a dělá něco na mobilu. Viděl mě a zamával mi s mírným úsměvem. Oplatila jsem mu to. Doufala jsem, že ho ještě někdy potkám...
Celou cestu jsem já ani máma nepromluvila ani jedno slovo. Seděla jsem nehybně na sedačce a koukala z okýnka. Máma si potichu zanadávala na protijedoucího řidiče, který neumí dát blinkr. Doma bylo ticho. Táta nebyl doma - jako vždy. Zavřela jsem se do mého pokoje. Máma to úplně ignorovala, vybalila nákup s naším oblečením a hodila je na gauč. Utřela stůl v kuchyni, aby připravila večeři a přitom si pustila hudbu od Britney Spears. V pokoji jsem si začala uklízet, abych mámě ještě víc neroztrhla nervy, zatímco se mi zapínal notebook. Chtěla jsem si ještě před spaním prohlédnout nějaké obrázky papoušků na Googlu. Byli tam nádherní papoušci s pestrobarevným peřím. Viděla jsem fotky a videa různých holek, co chovají papoušky a chlubí se s nimi, jak krásně umí říct slovo "Ahoj". Po tváři mi začaly stékat slzy. Neubránila jsem se breku, hrozně jsem si přála nějakého z nich. Proč to mámě tak vadí? Táta by mi ho určitě koupil, kdyby se doma někdy objevil. Hrozně jsem chtěla vidět toho kluka s jizvou znovu a svěřit se mu, padnout mu do náruče a vybrečet se mu. On byl jediný, koho teď mám. Usnula jsem u notebooku se zaschlými slanými slzami.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama