1. kapitola | Parrot

2. července 2013 v 15:40 | kattews |  Parrot
Měla jsem menší nápad na povídku, tak jsem se s ní chtěla podělit a třeba se vám bude líbit. :) Pokračovat budu jenom pokud budete chtít. :)




"Tak co by sis přála, Hope?" zeptala se mě už po třetí máma s kyselým úsměvem.
"Když já opravdu nevím, je tolik věcí, co bych chtěla, ale nedokážu si vybrat," odpověděla jsem a začala přemýšlet nad tisíci věcmi které bych chtěla. Myslela jsem na nové tričko, co mají New Yorkeru, brýle z Promodu a nebo nad papouškem.. Hrozně jsem si přála papouška Alexandra Velikého, jenže ten je ze všech možností nejdražší. Pořád jsem se nemohla rozhodnout. "Tak co teda? Máš patnáctiny, tak jsem připravena na něco většího," řekla netrpělivě máma a začala přede mnou přešlapovat jako tučňák. Chtěla jsem to risknout, tak jsem to taky udělala.
"Maminko?"
"Hm? Tak už víš?"
"Nemohla bych dostat papouška?" zeptala jsem se nejistě a udělala jsem andělský úsměv.
Máma ale nevypadala andělsky. "Děláš si legraci? A kam ho chceš dát? A hlavně do čeho? Víš kolik vůbec stojí taková klec? Nechci se ve svém domě starat o nějakého opeřence. Bude akorát řvát celej den," řekla a ťukala si přitom na čelo, aby mi naznačila, že jsem totálně blbá. Kousla jsem se do rtu a věděla jsem, že nemám šanci.
"To ať tě už nikdy nenapadne, Hope, opravdu ne! Akorát mi zničí všechen nábytek!" křičela jako kdyby jí ten nábytek už někdo zníčil.
"Ale mami, to je Alexandr Veliký, tenhle druh by nic nezníčil, přísahám."
"Jasně, tohle na mě nezkoušej, koupim ti cokoliv, ale né zvíře," řekla a dala si ruce v bok.
Vzdychla jsem. Hrozně mě to mrzelo. Asi nepůjde mámu přemluvit. Šla jsem do svého pokoje a chtělo se mi brečet. Je mi 15, nemůžu jen tak hned brečet. Naivně jsem totiž doufala, že mi to máma dovolí. Byla jsem na ni nehorázně naštvaná, protože mi zkazila radost. Nechápala jsem, proč máma řešila i ty ceny výbavy a papouška. Jsem skoro nejbohatší holka ze třídy. Po chvilce máma zaklepala na dveře a otevřela.
"Nechceš jít na nákupy? Koupím ti nějaké pěkné oblečení," řekla a mrkla na mě. Radši jsem přikývla, nechtěla jsem být trapná. Máma vyjela svým Range Roverem z garáže a já nasedla.
V obchodním centru se člověk nenudí. Nahlédly jsme do všech módních obchodů. Když jsme byly už zavaleni papírovými taškami s oblečením, už jsme se jen tak procházely. Ale narazily jsme na Zverimex. Toužila jsem tam jít, tak jsem tam mámu zatáhla i přes její antizvířecí kecy. Přešly jsme křečky, králíky, rybičky, želvy, hady, morčata, osmáky, myši.. až jsme narazily na to pravé. Byla tam hromada papoušků. I Alexandr. Byl nádherný. Šla jsem k němu blíž a on se začal čepýřit a asi se mu líbila společnost. Na první pohled se mi zalíbil. Máma stála za mnou. Trochu se pousmála, viděla jsem ji v zrcátku v papouščí kleci. Pořád jsem u něj stála jako přikovaná.
"Je čas jít," prohlásila máma a chtěla mě chytit za ruku.
"Ještě chvíli, mami, prosím," odpověděla jsem a ani jsem se na ní nepodívala. Máma povytáhla obočí, ale nic neřekla.
Po 3 minutách přišla nějaká pracovnice ze zverimexu. "Mohu vám nějak poradit? Máte nějaké přání?" zeptala se a sympaticky se usmála. Máma se zase kysele usmála, až byly její rudé rty popraskané. "Ne, děkujeme, dcera si jenom prohlíží, hodně touží po papouškovi. Prodavačka se znovu usmála. "Tak jí udělejte radost a pořiďte jí ho, ne?"
"To opravdu ne, nemám papoušky moc ráda, trpím alergií na peří," lhala máma a začervenala se.
_______________________________________________________________________________________________________________
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama